Březen 2010

Turecko

30. března 2010 v 19:22 | Me, Tomas |  Wu-shu
13. Mistrovství Evropy ve sportovním wushu
4. - 9.3.2010
Antalya (Turecko)

V Turecké Antalyi se letos konalo již 13. oficiální Mistrovství Evropy ve sportovním wushu. Tato soutěž je vždy jednou za dva roky a v pořádání se střídají země začleněné do Mezinárodní federace wushu (EWuF). Letos poprvé byla soutěž spojena také s Mistrovstvím Evropy juniorů. Těchto soutěží se mohou zúčastňovat pouze národní reprezentační týmy. V současné době je v EWuF 30 zemí z celé Evropy a blízkého okolí. Na letošní mistrovství přijelo 27 států. Avšak počet závodníků v jednotlivých kategoriích byl přibližně o třetinu nižší než většinou bývá. Pravděpodobně vinu za tuto skutečnost nese vzdálenost a celková nákladnost výjezdu. Faktem bylo, že země "slabší" přivezly jen několik málo účastníků, ale všechny špičky a vycházející hvězdy si soutěž nenechaly ujít. V juniorských kategoriích bylo jen několik nejlepších zemí, jako je Rusko, Ukrajina, Izrael atd..
Soutěž je již od svého vzniku rozdělena na plnokontaktní zápasy nazývané sanda a cvičení sestav taolu. Vývoj wushu došel tak daleko a tyto základní disciplíny se staly natolik rozdílné, že v žádné zemi není sportovec praktikující
sestavy i boj na tak vysoké úrovni, že by se mohl zúčastnit na mistrovství obou disciplín. Většinou bývá trénink upraven natolik, že se sportovec specializuje pouze na jednu z nich.
Všichni účastníci soutěže mají společný hotel a servis se vším všudy. Počítá se do toho kromě ubytování a stravy také transport z letiště, do haly, vždy nějaký výlet po lokalitě, kde se soutěž koná, památeční předměty, atd..
Vždy před začátkem soutěže bývají dva dny na reprezentační tréninky. Znamená to, že na hodinu dostane každá země možnost samostatně trénovat v hale na platformě, kde se soutěž koná.
Součástí mistrovství je také slavnostní zahájení, i když ne v takovém rozsahu, ale přesto připomínající např. Olympijské hry. Každá země zde nastupuje při slavnostní hudbě s vlajkou a názvem státu. Organizátor vybere nějaké tradiční prvky svojí kultury a v krátkých ukázkách se zde představí. Také zde samozřejmě bývá vystoupení hvězd z oblasti wushu. Tentokrát se v plné kráse předvedl Ruský národní tým. Musím uznat, že to byla zatím jedna z nejlepších ukázek ze sportovního wushu, jakou jsem kdy na živo viděl. Všichni zde předváděli o dva stupně těžší náročnostní prvky a jejich kombinace než při soutěži. Také za své vystoupení sklidili náležitý obdiv a potlesk.
Český tým byl zastoupen čtyřmi sportovci a to tak, aby se účastnili všech základních disciplín. Na zápasy byla v týmu Eva Líšková, nastoupila do váhové kategorie do 52Kg. Jí se stal koučem státní trenér na sanda, Richard Gonzor, který je zároveň vedoucí sekce wushu v Českém svazu fullkontaktu a ostatních bojových umění, zastřešující wushu v ČR. Jako vedoucí výjezdu se o nás výborně staral a proto mu, za všechny reprezentanty, tímto moc děkuji. Dalším závodníkem byl juniorský reprezentant Lukáš Boček (Wushu Zvole) který nastoupil v sestavách do 12 let v kategoriích chang quan (severní pěstní styl), dao shu (severní šavle) a gun shu (severní tyč). S ním přijel také jako státní juniorský trenér Tomáš Veselý, který je
zároveň reprezentantem v dospělých a to v kategoriích chang quan a dao shu. Severní pěst, šavle a tyč vždy bývají nejobsazenější disciplíny a tak tomu bylo i teď, přestože jak jsem již napsal účast byla nižší než obvykle.
Lukáš Boček obsadil v pěstní formě 13. místo z 15ti účastníků, v šavli 9. místo z 11ti a v tyči 11. místo z 11ti. Tomáš Veselý se v kategorii severní pěsti umístil na 26. místě z 34, a v šavli byl 11. z 18ti. Medailovou hrdost České Republiky zachránila Eva Líšková, která po třech vyhraných zápasech získala zlatou medaili, když ve finále porazila Rusku. Všichni účastníci i diváci si tak při vyhlašování mohli poslechnout českou státní hymnu, která přerušila téměř znovu a znovu hrající ruskou. Rusové opět ukázali, že jsou ve všech disciplínách favorité, a že wushu je pro ně již tradičním sportem.
Zajímavostí těchto závodů bylo vytažení jakýchsi dodatků pravidel, o kterých téměř nikdo nevěděl a ze kterých byli mnozí včetně nás náležitě rozčarováni. Běžně se kontroluje boxerská výbava nebo délka zbraní pro sestavy, ale tentokrát byli rozhodčí nekompromisní i při kontrole značky zbraní, typu bot, barvě, druhu a směru zapínání závodního oblečení. Klasické boty na wushu, byly považovány za tréninkové a tudíž nepřípustné pro soutěž. Počet knoflíků s směr zapínání musel být dodržen tak, jak je v dodatcích pravidel. Možnost koupit si na místě nové oblečení nebo zbraně nebyla. Po společném protestu mnoha zemí, udělali rozhodčí ústupek týkající se alespoň obleku pro sestavy a tolerovali každému závodníkovi, ten na který byl zvyklý. Přesto došlo k půjčování si bot a zbraní mezi jednotlivými zeměmi. Já jsem cvičil v botách od polského závodníka a Eva boxovala v trenkách polské boxerky. Oplatili jsme jim samozřejmě služby pozváním na turecké pivo hned po soutěži. Další novinkou byly povinné techniky, které musely být zařazeny v každé sestavě. Dozvěděl jsem se o nich až poté, co z mé známky po docvičení bylo strženo 0,4 bodu. Naštěstí šest z desteti technik moje sestava obsahovala. V další jsem si již dal pozor, ale rychle pozměněná sestava trochu rozhodila její provedení. Každopádně jsme vděčni za to, že jsme si touto zkušeností prošli, lépe se seznámili s mnoha závodníky jiných týmů a na další mistrovství budeme již řádně připraveni.
Všichni jsme si přivezli plno nových cenných zkušeností. Zažili týden plný aktivního odpočinku a vyvrcholení tréninkového zatížení. Navíc v Turecku bylo okolo 20° C a svítilo celou dobu sluníčko, což přišlo všem vhod vzhledem k tomu, že u nás ještě ležel sníh.

S poděkováním Ríšovi Gonzorovi a ČSFu
Tomáš Veselý
Reprezentant a státní trenér juniorů ve sportovním wushu (taolu)